Vláda schválila novelu zákona o spotřebitelských úvěrech podle evropské směrnice CCD2. Na první pohled jde o dobrou zprávu – směrnice má omezit nepřiměřeně drahé půjčky a posílit ochranu lidí. Při bližším pohledu ale novela kombinuje dvě změny, které jdou proti sobě.
Úrokové stropy: rozumný kompromis
Zákon nově stanoví, kolik může věřitel za půjčku požadovat. V řadě okolních zemí podobné limity již řadu platí, v Česku jde však o novinku. U podobných omezení je vždy důležité správné nastavení. Příliš přísný limit by znamenal, že lidé s nižšími příjmy na úvěry nedosáhnou. Příliš vysoký by naopak nic neřešil.
Vládní návrh je v tomto směru vyvážený. U větších či delších půjček by za běžné situace neměla nejvyšší úroková sazba překročit RPSN 48 %, tedy asi 40 % p. a. – včetně všech poplatků. U menších a kratších půjček bude sice úroková sazba výrazně vyšší, celkové náklady budou ale omezeny tím, že za tuto sazbu se bude moci půjčovat nejvýše 20 tisíc korun a nejdéle na rok.
Bankovní úvěry se do limitů vejdou s velkou rezervou, stejně jako půjčky velkých nebankovních společností. Naopak extrémně drahé půjčky budou muset zlevnit, nebo z trhu zmizet. Drahé mikropůjčky budou částečně nahrazeny bezpečnějšími úvěry s pravidelnou splátkou.
Více o návrhu úrokových stropů si můžete přečíst zde.
Posuzování schopnosti splácet: problematická „vsuvka“
Zásadní problém je v jiné části novely.
V současnosti platí, že poskytovatel musí předem ověřit, že člověk úvěr zvládne splácet. Zákon také jasně říká, že pokud to věřitel neudělá, je smlouva neplatná. Tato sankce má jasný smysl: nutí věřitele postupovat odpovědně.
Nový text zákona však sankci neplatnosti nenápadně ruší:
Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; to neplatí, pokud by při řádném posouzení úvěruschopnosti mohl být spotřebitelský úvěr poskytnut. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
„Nově má úvěrová smlouva zůstat platná i tehdy, když věřitel zákon poruší a neověří vůbec nic. Stačí, když později soud přesvědčí, že kdyby prověření provedl , úvěr by stejně poskytl,“ vysvětluje Daniel Hůle, který se problematice problematických půjček věnuje dlouhodobě.
Co hrozí v případě schválení vládního návrhu?
Poskytovatelé půjček
- Zmizí klíčová sankce nutící poskytovatele posuzovat úvěruschopnost dle zákona. Porušení by bylo postižitelné už jen občasnými kontrolami ČNB.
- Při sporu bude poskytovatel předkládat jen důkazy ve svůj prospěch. Fakta svědčící o problematické situaci dlužníka (záznamy o vysokých výdajích či splátkách existujících půjček) zamlčí.
Spotřebitelé
- Spotřebitel, který je slabší stranou, se bude muset aktivně bránit a dokládat dokumenty o své finanční situaci (výpisy, účtenky, smlouvy), které po letech už obvykle mít nebude.
- Spotřebitel namítající, že nebyl při žádosti o úvěr úvěruschopný, riskuje, že bude obviněn z trestného činu úvěrového podvodu.
Právní prostředí
- Konstrukce „úvěr mohl být poskytnut“ je nejasná: každý poskytovatel má jinou rizikovou toleranci a i ta se v čase mění. Soudy budou rozhodovat různě.
- Návrh je zcela v protikladu s deklarovaným účelem směrnice CCD2, kterým je vyšší ochrana spotřebitele a důraz na odpovědné úvěrování.
Vládní návrh tak mění logiku celého systému. Místo toho, aby se řešilo, zda věřitel postupoval správně, bude se zpětně hodnotit, jestli by úvěr „vyšel“. Takové hodnocení je ale nejisté – každý poskytovatel má jiná pravidla a soudy mohou rozhodovat různě.
Klíčovým argumentem věřitelů zcela jistě bude, že pokud byl člověk schopen (alespoň po nějakou dobu) úvěr splácet, bylo poskytnutí v pořádku. Z praxe ale víme, že tak jednoduché to není. Lidé často drahé půjčky splácejí jen za cenu nabírání jiných půjček, drastického omezení základních výdajů nebo jen díky finanční podpoře dalších osob.
Problematická bude i schopnost dlužníků argumentovat u soudu. Zatímco za věřitelé jednají specializované právní kanceláře, dlužníci bude muset sami složitě prokazovat, že úvěr neměli dostat. To předpokládá zpětnou rekonstrukci příjmů a výdajů, což je po letech a bez potřebných podkladů velmi obtížné.
Šance na opravu zákona
Navržené úrokové stropy jsou krok správným směrem a omezí nejdražší půjčky. Zároveň ale návrh oslabuje pravidla, která mají lidi chránit ještě před tím, než se do dluhů dostanou. Dobrá regulace má přitom fungovat hlavně na začátku – zabránit tomu, aby člověk dostal úvěr, který je pro něj nebezpečný. Snad si to poslanci uvědomí a problematickou část návrhu opraví.